Znovuobnovení Orla po 1. světové válce
Státy dohody (Anglie, Francie, Itálie a Rusko) i Spojené státy americké, které po boku Dohody vstoupily do války 2. dubna 1917, přijaly do svých mírových podmínek z 9. ledna 1917 i osvobození Jihoslovanů, Rumunů, Čechů a Slováků. Politické napětí se uvolnilo po nástupu nového císaře Rakousko-Uherska Karla I. V květnu vystoupili čeští spisovatelé veřejným projevem, žádajícím zrovnoprávnění Čechů v R. - U. Tento projev měl vliv na prohlášení českých poslanců v den zahájení Říšské rady ve Vídni 20. května 1917, žádajících přetvoření R. - U. ve spolkový stát rovnoprávných národních států. Prohlášení žádalo pro český stát i připojení Slovenska. Uvnitř Říše připravovaly se jednotlivé strany na život po válce. Starosta P. Josef Šrámek svolal na 28. října 1917 III. říšskou konferenci Orla do Brna. Sešlo se 48 delegátů a 17 členů říšské tělocvičné rady Orla a hostů. Konstatováno určité uvolnění politického života a tím i možnost obnovy Orla. Ve své řeči o poválečných úkolech Orla prohlásil P. Jan Šrámek: „Orel byl vyvolán živelným, spontánním hnutím katolického lidu jako nutná složka osvětové práce a je tedy naprostou nutností i pro příští náš velký kulturní rozvoj a zápas v našem národě, k němuž se protivníci přes naše varovné hlasy chystají a usilují už dnes. Musí býti proto obnoven! I proti nejprudším nárazům protikatolického boje, jež by přišly, třeba býti připraven; i také zvláště tehdy, kdyby se uskutečnil společný náš národní ideál státní samostatnosti české, kdy sami bychom stáli proti českému pokrokářstvu, stálému to podněcovateli protikatolického kulturního boje. Přestavbu organizace budeme řešit až po válce, až dá Bůh, zase budou všichni doma a až vyjasní se velké doby poválečné. Nemáme dnes ani práva co měnit bez těch, co jsou na frontách a neznáme ještě poměrů, jaké nastanou po válce a jakých oprav a změn budou vyžadovat nové okolnosti a poměry.“
To byl základní kámen k první obnově Orla, která začala v r. 1918. Začal opět vycházet časopis OREL, který obsahuje zprávu o III. říšské konferenci Orla, o požáru města Vyškova, při kterém vyhořela vyškovská orlovna. Čteme v něm také slova, jež unikla rakouské válečné cenzuře: Celý náš veřejný život národní stojí ve znamení úsilí za dosažení naší národní samostatnosti. České státoprávní snahy opět stojí v popředí všeho zájmu svorného dnes a jednotného národa. My, orli, s celým katolickým táborem českým jsme zajedno a toužíme s naším básníkem Sig. Bouškou po Koruně Svatováclavské.
A pak přišel 28. říjen 1918, den, na který čekal český národ tři staletí. Svoboda národa a státní samostatnost nepřišla neočekávaně. Bylo třeba za ni bojovat. A přece to bylo po 300 letém útlaku tak strhující, že se zdálo, jakoby spadla s nebe. Vítali ji všichni Češi a Slováci. Časopis OREL z listopadu 1918 uvítal novou Československou republiku oslavným úvodníkem trojčísla 4 - 7, III. roč. 1918, z něhož uvádíme: Se srdcem překypujícím nadšením, se slovy vřelých díků Všemohoucímu na rtech, četli jsme památný projev Národního výboru Československého, v němž se praví: „Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem! Stát československý vstoupil v řadu samostatných kulturních států světa! Národní Výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu. Lide československý, vše co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový člen velké rodiny samostatných, svobodných národů. Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československé legie. Nezapomínej národní kázně! Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, nýbrž, povinnostmi!“
Památná tato proklamace jest mezníkem, dělícím dnešní naši svobodnou vlast a volný lid československý od útisků a příkoří, které snášeti nám bylo v bývalém státním útvaru po staletí. Je to dějinný převrat, jediný v životě národa. Miliony naň čekaly, po něm toužily od doby, kdy svobodu a státní samostatnost jsme ztratili, desetitisíce zaň bojovaly a umíraly, teprve nám bylo Boží Prozřetelností dopřáno dožíti se dějinného rozhodnutí jejího, jímž osudy národa svěřila v jeho vlastní ruce! Tak jako celý národ československý toužil, ale také pracoval, bojoval a trpěl pro svoji samostatnost až do chvíle osvobození a nyní radostně buduje svou vlastní státní budoucnost - tak ani my, Orli českoslovenští, nestáli a nechtěli jsme státi stranou nečinně a také i dnes ze všech sil sloužíme celku. I my jsme přinášeli oběti, i naše krev tekla za všenárodní ideál. Nechlubíme se tím, co jsme vykonali a co konáme. Konali jsme svou povinnost, jak kázaly nám zákony našich zásad, naše přesvědčení.
Když se však dnes veřejnosti české namlouvá, že my jsme živlem nenárodním, jenž musí býti vyhlazen, pak mlčeti nemůžeme a nesmíme. Jsme povinni hájiti čest a památku padlých i z války se vracejících našich orelských hrdinů a také našich orelských legionářů, kteří bojovali na bojištích Belgie, Francie a Itálie. Jsme povinni říci veřejnosti, že naši Orli v Rusku a na Sibiři dobrovolně a obětavě stáli v legiích svorně s ostatními Čechy jakéhokoliv smýšlení politického. Nesměli jsme se k nim hlásit za vlády starého černožlutého násilí, s tím větší radostí a vděkem činíme tak nyní, kdy nemusíme již tlumiti svého smyšlení a vroucí lásky k národu a vlasti.
Náš Orel československý dnes v osvobozené vlasti staví se po bok svým bratřím z celého světa. Nebylo nám přáno před válkou stanouti v Mezinárodní katolické gymnastické unii, válka nám překazila naše plány. Dílo, které jsme v bratrském spolku s nimi budovali na bojištích světa, dokončíme společnou prací v míru pro výchovu lepší, duševně i tělesně zdatnější generace lidstva, které z obětí a hrůzy světové války vykvést musí šťastnější budoucnost. V práci pro národ a víru, mravní ušlechtilost, svobodu a volnost, pro všecky nejvyšší a nejdražší ideály lidstva - náš OREL věrně a obětavě s pravou křesťanskou statečností vytrvá na svém místě vždy a všude! Tak jsme jednali, tak jednati budeme i jako svobodní synové osvobozeného národa a jako občané vlastního státu.
Zdráva buď, otčino osvobozená! K Tvé slávě a velikosti i my svou hřivnou přispějem! (Autor úvodníku František Metoděj Žampach, redaktor Orla 1913 - 1929).
Na den 5. ledna 1919 byl do Brna svolán sjezd delegátů orelských odborů, které byly rychle obnovovány po návratu vojáků z front. Na sjezd přijelo 118 delegátů z 59 odborů a 54 hostů z 18 míst. Konferenci zahájil starosta Orla prof. P. Jan Šrámek, který nastínil program jednání: přebudování Orla, jeho osamostatnění, nový rozvoj a rozšíření na Slovensko. Přivítal hosty z Čech br. Jos. Trlu z Hradce Králové a br. Frant. Alta z Hronova a ses. A. Čechovou z Vídně. V úvodní řeči vzpomněl národní samostatnosti, zdůraznil stanovisko katolíků stojících pevně na půdě republikánské, ale znovu upozornil na očekávaný kulturní boj, který se v Praze už projevil stržením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Oznámil také rozšíření Orla na Slovensko a k Ukrajincům na východě ČSR.
Při sjezdovém hlasování bylo schváleno:
1. Dosavadní tělocvičné odbory Orla při straně křesťansko sociální se ruší.
2. Orel se přetvořuje v samostatný ústřední spolek „Československý Orel“ s působností na území celé Československé republiky, se sídlem v Brně.
3. Schváleny navržené stanovy, jež nutno dát schválit politickými úřady. (Stanovy byly schváleny ministerstvem vnitra 10. června 1919.)
4. Zavedeno oslovení bratře, sestro a tykání v tělocvičnách a při veřejném vystupování.
5. Schváleno rozšíření „Československého Orla“ na Slovensko.
Navrhovaná změna orelského kroje, zavést místo barvy černé barvu olivově šedou, byla definitivně schválena až na zasedání Ústřední rady Čs. Orla 11. ledna 1920. Velkým činem nového vedení Čs. Orla bylo přenesení orelské myšlenky na Slovensko. Během r. 1919 bylo založeno 50 jednot, do konce r. 1920 už jich bylo přes 100. 26. října 1919 byla ustavena v Novém Městě nad Váhom Zemská krajinská rada Čs. Orla na Slovensku. Na poradě v Brně 11. října 1919 byla schválena jednota Čs. Orla pro celé území ČSR.
Radost z opojení nové svobody však netrvala dlouho. Katolictví nemělo po převratu v Čechách lehkou úlohu a pozice Orla, zásluhou nepřátelství se Sokolem, byla zvlášť choulostivá. Výbor ČOS vydal již 2. února 1919 velmi ostré prohlášení proti obnovenému Orlu. V prohlášení odsuzuje s rozhořčením činnost orelských jednot v době válečné, kdy orlové, vedeni fanatickým svým vůdcem farářem Dostálem-Lutinovem, štváni byli do boje proti našim osvoboditelům a s nejkrvavějšími hesly a otrockou zaslepeností stavěli se do služby rakouské tyranie, jako žádný jiný člen české společnosti. Proto očekáváme od vlastních představitelů kruhů klerikálních, že tuto skvrnu našich dějin sami odstraní zakončením zvláštní, ničím neodůvodněné činnosti orlů, a tím i neblahé roztržky v ucelené výchově národa.
V projevu z 13. února 1919 prohlásilo předsednictvo Ústřední rady Orla, že upírá ČOS právo na soudnou stolici nad Čs. Orlem, že neuznává sokolskou organizaci za všenárodní a prohlašuje, že Orel bude i nadále trvati na svém programu výchovy křesťanské a národní.
Vývoj v Čechách a na Moravě v letech 1919-1920
Po schůzi Ústřední rady z 25. března 1919 zaměřily se ústřední orgány na budování samostatné orelské organizace a na velehradskou pouť spojenou s veřejným cvičením.
Mezitím však přišlo k vážnému ohrožení mladé Československé republiky. Maďarští komunisté vtrhli v květnu na Slovensko, aby po příkladu ruských bolševiků utvořili tzv. republiku rad. Vedení Orla se jednoznačně přihlásilo k podpoře ČSR. Z Brna vypravil Orel dvě čety dobrovolníků a dal je k dispozici Československé armádě. Čety byly 18.6. a 3.7. 1919 odeslány na Slovenko do hornického města Handlová, aby zabránily vzniku revoluce a zachovaly tam pořádek. Vojenským velitelem byl praporčík br. Mastík, organizačním vedoucím člen Ústřední rady Čs. Orla br. P. Vojtěch Marzy. Mezi dobrovolníky byl další člen ÚR br. Vojtěch Medek. Oddíl skončil úspěšně své poslání za 3 měsíce.
13. prosince 1920 při generální stávce provedlo vedení brněnské župy Sušilovy mobilizaci ve všech jednotách a druhý den ráno nastoupilo 300 ozbrojených orlů bránit Brno proti komunistickému puči. Týž den vyhlásila ÚR Orla mobilizaci všech orelských žup. Orli vykonávali strážní službu - poprvé spolu se sokoly - u různých brněnských objektů. „… i naši úhlavní nepřátelé tiskli nám pravici.“ I přes podání a stisk pravice se sokolsko - orelské vztahy ani v tomto období nezlepšily.
Vystoupením proti maďarským i domácím komunistům si však Orel vydobyl oprávněnou pověst státoprávné organizace. Jeho zásluhou byl přijat do Poradního sboru pro tělesnou výchovu už v r. 1920. Uznání a zrovnoprávnění Orla v národě a ve státě učinilo velký krok kupředu. V letech 1919 a 1920 v době nájezdů na Orla z různých stran bylo Orlu vytýkáno, že se nezúčastnil osvobození českých zemí z rakouské poroby.
Orel provedl po jednotách průzkumnou akci a bylo zjištěno:
Z Československého Orla bojovalo 1. 472 bratří v ruských legiích, 712 v legii italské a 97 ve francouzské, celkem 2. 281 legionářů Orlů. Všichni pozůstalí od Zborova obdrželi revoluční medaili i medaili za vítězství. 1 bratr obdržel Řád čestné legie francouzské, 6 bratří Štefánikův řád Sokola s meči, 7 francouzský válečný kříž, 51 ruský kříž sv. Jiří, 23 československý válečný kříž, 79 italské válečné medaile a 150 různá jiná spojenecká vyznamenání a řády.
Ve dnech 4. - 6. července 1919 byla orelská pouť na Velehradě, spojená s veřejným cvičením. Večer 4. července byla slavnostní orelská schůze ve Slovanském sále. Promluvili místostarosta Orla František Metoděj Žampach, zástupce Orla z Čech ing. Pospíšil z Prahy, za slovenské orly Dr. Jehlička z Bratislavy, zástupce slovinského Orla br. J. Pirc z Lublaně, který přivedl osmičlennou delegaci, zástupce Katol. Sokola z USA a za Orla Vídeň ses. Anna Čechová. Druhého dne se konal průvod a veřejné cvičení, na němž vystoupilo 1.082 krojovaných cvičenců. Bylo to první velké vystoupení Orla po jeho obnově v r. 1917.
Nové stanovy, Župy
Po úplném osamostatnění Čs. Orla od strany křesťansko sociální a rozšíření působnosti po celé ČSR ve smyslu usnesení IV. orelské konference z 5. 1. 1919 bylo započato s budováním nové orelské organizace.
Stanovy pro ústředí Orla schválilo ministerstvo vnitra 10. 6. 1919. Na základě usnesení sjezdu delegátů v Brně ze dne 5. 1. 1919 a nových schválených stanov podařilo se vytvořit jednotnou organizaci Čs. Orla s vypracováním stanov a řádů ve smyslu tří autonomních organizačních celků. Proti tomuto usnesení se vyslovila konference Zemského svazu Orla v Čechách, která rozhodla, aby Orel v Čechách zůstal samostatný jako dosud. Teprve v dalším jednání ke skutečné likvidaci Zemského svazu v Čechách přišlo až na schůzi 10. dubna 1921 v Hradci Králové. Všechno členstvo Zem. svazu přešlo do Čsl. Orla s ústředím v Brně. Tak bylo dokončeno spojení všeho orelstva v jeden mohutný tábor.
Téhož dne 10. dubna 1921 byla ustavena východočeská župa, jíž dáno jméno Brynychova.
Ke zřízení žup v celé organizaci Čs. Orla došlo v r. 1920 - 1921. V Čechách utvořena středočeská orelská župa, později pojmenovaná jménem ing. Bedřicha Pospíšila, župa jihočeská si ponechala svoje předválečné jméno župa Jirsíkova, východočeská župa Brynychova a v západních Čechách zřízena župa v Plzni, župa Kozinova.
Na Moravě a ve Slezsku: Brněnsko pojmenováno župa Sušilova; r. 1922 rozdělena na část západní-župa Sušilova a část východní župa Sedlákova. Boskovicko přijalo jméno slovinského Dr. Jana Evang. Kreka, politika a orla. Na Hané vznikla župa Šrámkova, Olomoucko a župa Urbanova, Kroměříž. Horácko-Tišnovsko - později jako župa sv. Metoděje. Hodonínsko, jižní Morava - župa Šilingrova. Ostravsko - župa Kadlčákova, později z Opavska župa Křížkovského. Slovácko nazváno župou Velehradskou. Župa Valašsko-Záhorská měla být nazvána župou Hostýnskou, rozhodla se však pro župu kardinála Bauera. Vyškovsko nazváno po Štěpánu Klapilovi. Západní Morava nazvána župou Kosmákovou, po r. 1945 župa Kosmákova - Znojemsko a župa Kubišova - Třebíč, Jihlava.
Na Slovensku dne 6. listopadu 1920 byly pojmenovány župy: Záhorská župa Jána Hollého, Malacky, r. 1926 přejmenována na župu Radlinského, Trnava - župa Štefana Moyzesa, Nové město nad Váhom - župa Radlinského, po r. 1926 Jána Hollého, Žilina - Hornopovážská župa Svetozára Hurbana Vajanského, Ružomberok - Podtatranská župa Andreja Hlinku, Nitranská župa Cyrilometodějská, Stredoslovenská Andreja Kmeťa v Banské Bystrici, Východná župa Andreja Bernoláka v Prešově. Zahraniční župa Rakouská ve Vídni (4 jednoty).
Kulturní boj vrcholí
Popřevratová doba první republiky byla dobou boje o politickou moc ve státě mezi několika politickými stranami, ale také dobou tříbení světových názorů. Proticírkevní a hlavně protikatolický předválečný boj vzplanul mnohem větší silou. Církev katolická se těžce bránila. Jejími pomocníky byly pouze lidová strana, Orel a organizace s nimi sdružené. Na Orla, jako avantgardu katolicismu se vrhl kde kdo. A snad právě proto Čs. Orel rychle posiloval počty svých příslušníků a jednot.
Kulturní boj v Československu se vedl zbraněmi tak nízkými a ubohými, jakého by se bylo možno nadít jen u národa nekulturního. Vandalské ničení soch a křížů a to nejen venku na náměstích, ulicích, ale také uvnitř budov, v kostelích a kaplích, ve školách atd., surové zabírání kostelů, kaplí i far, při jejich obhajobě docházelo ke krvavým bitkám mezi útočníky a orly - obhájci, časté krádeže v kostelích, odpadlická agitace před sčítáním lidu v ČSR, to byly příznaky těžké choroby, která zachvátila celý národní organismus. Také Sokol se plně zapojil do této kampaně a v ústřed. Věstníku sokolském (XXII. roč., ze 6. 5. 1920) zakončuje jeden z mnoha výpadů proti církvi: Proto jsme a musíme býti proti náboženství vůbec a jsme a musíme býti proti katolicismu. Nastává konečné účtování s Římem. Autor Dr. Kunstovný. „Tělocvičný ruch“, orgán Dělnických tělocvičných jednot, nabádal členy k vystupování z církve.
Byly to těžké chvíle, ale pro Orla to byla doba zkoušek a vítězství. Mezi církevními představiteli a Čs. Orlem panovala dokonalá shoda. Někteří páni biskupové měli o Orla výrazný zájem, což se potvrdilo při orelském sletu Čs. Orla v Brně 1922.
Velkou radost způsobil Čs. Orlu papež Benedikt XV. Do Říma byla uspořádána pouť asi 700 československých katolíků, mezi nimi bylo přes 100 orlů. Oficiální orelská deputace byla představena sv. Otci 8. října 1921. Vedl ji starosta Šrámkovy župy br. Dolanský, který podal sv. Otci zprávu o orelské organizaci. V odpovědi Benedikt XV. poděkoval orelstvu za slib věrnosti a za „rekovné hájení sv. víry a katolických kostelů“. Orly nazval „defensores fidei“ (obránci víry) a udělil celé orelské organizaci své požehnání. Bylo to uznání orelské činnosti nejvyšší hlavou církve a orelstvo na to nikdy nezapomnělo.
Čím prudší byly útoky proti Orlu, tím více si katolický lid uvědomoval nutnost sdružovat se ve spolcích s katolickou výchovou. Od převratu v r. 1918 rostl počet orlů a orelských jednot velmi rychle.
Z předválečných 250 odborů s 12.000 příslušníků bylo na Moravě a ve Slezsku k 31. 12. 1918 obnoveno asi 90 odborů. K 31.12. 1919 bylo na Moravě 207 jednot, ve Slezsku 12, ve Vídni 5, na Slovensku 52, počet příslušníků asi 40.000. Stav v Čechách není znám. Za rok k 31. 12. 1920 bylo v Čechách 156 jednot, na Moravě a ve Slezsku 379, na Slovensku 101, ve Vídni 4, celkem 640 jednot. Na I. valném sjezdu byl udán stav k 1. 6.1921 762 jednot, sdružených ve 23 župách.
V roce 1920 vypravil Čs. Orel zájezd do Mariboru v Jugoslávii: 378 účastníků, z toho 18 z Vídně. Slet nazván prvním slovanským orelským táborem: Slovinci, Chorvati a Čechoslováci. Na sletu jednáno o utvoření Svazu slovanského orelstva. Slet sjednoceného orelstva se měl konat v Brně r. 1922 jako II. slovanský slet Orla.
I. valný sjezd Čs. Orla...
... se konal v Brně za přítomnosti 450 delegátů a 208 hostů, za předsednictví prof. J. Šrámka. Byly schváleny organizační změny (župy), zásady pojaty do nových stanov a stanovy schváleny. Zásadou nových stanov bylo jednotné členství a jednoty nebyly samostatnými spolky, nýbrž pobočkami Čs. Orla.
Řídícími orgány byly stanoveny valný sjezd, ústřední rada a župní rady. Pomocnými orgány byly stanoveny zemské rady pro ústředí a okrskové rady pro župní rady.
Nové stanovy byly úředně schváleny výnosem ministerstva vnitra z 29. 12. 1921. Do 25 členné ústřední rady byli zvoleni: Starostou zvolen prof. P. Jan Šrámek, který byl také zvolen prvním čestným členem Čs. Orla. Dalšími členy zvoleni starostové všech tří zemských rad: br. Jakub Filip za Čechy, br. Lad. Daněk za Moravu a Slezsko, P. Augustin Raška za Slovensko. Členy ústřední rady se stal P. František Pospíchal, předseda ústředního osvětového sboru, dále náčelník Čs. Orla br. František Přikryl a náčelnice Julie Nečasová, vedoucí technické odborové rady. 18 členů zvoleno z osvědčených pracovníků, hlavně z Brna a jeho okolí, mezi nimi dva z Čech a dva ze Slovenska.
Valný sjezd rozhodl, aby Čs. Orel vstoupil do Svazu slovanského orelstva a do Mezinárodní katolické unie tělovýchovy v Paříži. Sjezd projednal stav přípravy konání Sletu orelstva v Brně 1922, definitivní souhlas s jeho konáním byl dán až na zasedání ústřední rady Čs. Orla 25. července 1921.
Orelský slet v Brně 1922
Myšlenka uspořádat v Brně Slet orelstva vznikla, když se organizace orelská probudila po první obnově 28. října 1917 z válečného snění a v nové svobodné republice neobyčejný početní vzrůst Čs. Orla volal po mohutném projevu síly mladé organizace.
Stará tradice sletů ve Vyškově, Kroměříži a Hradci Králové ožívala. Zvláště když k uskutečnění sletů v Hradci Králové 1914 a v Kroměříži 1915 z válečných důvodů nedošlo. Po prvním slovanském táboru v Mariboru byl orelský slet v Brně připravován jako II. slovanský slet orelstva.
O pořádání sletu rozhodla ústřední rada Čs. Orla 25. července 1921 na základě zmocnění valného sjezdu Čs. Orla ze dne 12. června 1921. Rok 1922 byl rokem sletovým a ke sletu byly zaměřeny všechny práce od jednot až po ústřední orgány Čs. Orla. Přípravné práce byly vykonány již v r. 1921. Byla ustavena sletová rada s pětičlenným předsednictvem: bři. F. Dolanský, Čeněk Landa, JUDr. Karel Novotný, F. S. Pospíchal a F. M. Žampach, jimž uloženo vypracovati organizační plán sletových příprav.
Prvním předsletovým činem bylo provolání ke katolické veřejnosti, vydané sletovou radou 6. prosince 1921. V téže době byly pozvány příbuzné organizace katolických tělocvičných svazů z Jugoslávie, Belgie, Itálie, Francie, Polska, Švýcarska a Katolického Sokola v USA.
Ustavena nová náčelnická rada a obnoveny zemské technické (tělocvičné) sbory. Provedeny nácvičné kurzy všech cvičení a úroveň nácviku vyzkoušena na mnoha župních sletech. Náčelnická rada rozhodla časový rozvrh sletových slavností již 8. prosince 1921 takto: 30. července 1922 den žactva a dorostu, 12. - 15. srpna 1922 vystoupení členstva, studentstva, závody, den národopisu.
Stavba stadionu byla velkým dílem, jehož provedení svěřeno architektu Jaroslavu Syřišťovi, který vytvořil nádherné stavby, zdobené lidovými motivy. Zemní práce provedeny svépomocí orelského členstva hlavně z brněnské župy Sušilovy, později byly vyzvány i župy Krekova, Klapilova, Šilingrova, Metodějova a Kosmákova, aby vyslaly na stavbu dobrovolné pracovní čety.
Byly vydány sletové pohlednice, plakáty, sletové odznaky, nálepky, dva velké plakáty od akademického malíře Hoplíčka. Samostatnými akcemi pro uměleckou výzdobu sletiště a zvýšení lesku slavností bylo zhotovení sochy "Borce s orlem na ramenou" od sochaře Fabiánka, umístěné na slavnostním nádvoří a vyšití oficiálního slavnostního praporu Čs. Orla podle návrhu akademického malíře Jan Koehlera firmou br. Wernera z Brna.
Hudební skladatel ThDr. Rudolf Šetina, profesor náboženství ve Vysokém Mýtě, složil hudební doprovod pro prostná cvičení všech kategorií a jeho "Sletové fanfáry" otvíraly celý slet, sletové dny a slavnostní akce.
Šetinův pochod "Vzhůru, Orle slovanský" na slova Vladimíra Hornofa, prof. náboženství ve Vysokém Mýtě, je nejznámější orelskou písní a stává se pro krásný nápěv a stále platná slova novodobou hymnou Orla v 90. letech. Stejně ještě na konci století je zpíván pro duchovní posilu Orla sletový chorál "O, zdroji Pravdy, Dobra, všech Krás", Modlitba orelstva, složená ke sletu 1922 - slova Josef Rudolecký, farář v Únanově u Znojma, zhudebnil profesor F. Krejzl z Brna.
Zahraniční odbor sletový společně s předsednictvem ústřední rady pozval k účasti delegace z ciziny, prezidenta ČSR T. G. Masaryka, zemské úřady a město Brno. Bylo stanoveno čestné předsednictvo sletu, do něhož bylo vybráno 46 vynikajících osobností evropského katolického života v čele s apoštolským nunciem pražským mons. Clementem Micarou, maršálem Francie Ferdinandem Fochem, 8 ministrů, 5 arcibiskupů - z toho primas český, polský a jugoslávský a další biskupové, ministři, politikové a funkcionáři mezinárodních tělovýchovných organizací, které se zúčastnily sletu.
Tělovýchovná organizace sletu byla nejzákladnější a nejdůležitější složkou tohoto prvního mohutného podniku orelstva. Jeho zdar zajišťoval velkolepou manifestaci katolicismu v mladé, svobodné ČSR. Úkol však byl těžko splnitelný. Na všech stranách bylo nutno stále ještě bojovat s překážkami, nedorozuměním i zjevným nepřátelstvím a záští. Nebylo ani odborníků pro přípravu tak velké akce, ale ani předchozích zkušeností. Zemské slety předválečné počítaly se stovkami cvičenců, připravovaný slet musel počítat s tisíci cvičenců a desetitisíci diváků.
Ve sletovém roce bylo poslední kontrolou přípravy cvičenců několik župních sletů v Čechách - Příbram, České Budějovice, Sušice a Litomyšl; na Moravě - Boskovice, Olomouc, Moravská Ostrava a jubilejní slavnost v Líšni; na Slovensku slavnost tří žup v Trnavě.
Zahájení sletu
Sletové slavnosti byly zahájeny v neděli 16. června 1922 slavnostním sjezdem ve dvoraně Besedního domu v Brně. Po bohoslužbách na Petrově 2.000 účastníků zaplnilo dvoranu. Sjezd byl zahájen Šetinovými sletovými fanfárami. Starosta Čs. Orla, ministr zdravotnictví ČSR, prof. mons. Jan Šrámek, zahájil sjezd:"Dnes začínáme velký sletový měsíc, který zůstane navždy památným v dějinách orelstva, ale také v dějinách celého křesť. hnutí v našem národě". Přivítal všechny složky velké rodiny orelské, podkarpatsko-ruskou, slovenskou, moravskou a českou. Vystřídalo se mnoho řečníků. Zemský starosta moravskoslezský Dr. Ladislav Daněk odevzdal br. Šrámkovi umělecký diplom čestného členství Orla podle usnesení I. sjezdu Čs. Orla v r. 1921. Ve svém poděkování pronesl Šrámek památnou větu:"Orelstvo chce vždy pracovat k vítězství, a když nebude vítězit, bude vždy pracovat, aby zvítězilo". Po projevech vedoucích pracovníků odPrahy až po Užhorod, přednesl projev profesor ThDr. Jan Sedlák. Jeho přednáška obsahovala tři části: idea náboženská, idea národní a idea sociální (čas. OREL, č. 8/1922, str. 152-155). Sjezd byl zakončen hymnami.
Odpoledne byla na sletišti odhalena socha "Borce s orlem" od mistra Fabiánka.
Den žactva a dorostu
V neděli 30. června 1922 byl zahájen den žactva a dorostu slavnostním průvodem žactva a dorostu s doprovodným oddílem členstva, vše v osmistupech. Průvod vyšel v 9 hodin od parku v Lužánkách, prošel Novou ulicí, náměstím Svobody, kolem nádraží, Novými sady, Starým Brnem do hlavní brány sletiště, doprovázen devíti hudbami a třemi sbory fanfaristů. V průvodu, který trval hodinu, pochodovalo 2.892 žaček, 3.818 žáků, 2.420 dorostenek a 2.092 dorostenců. Doprovodná skupina čítala 767 členů a členek v kroji a mnoho členů v národních krojích a v šatě občanském. Celkem šlo v průvodě na 15.000 osob.
Mši svatou na sletišti celebroval opat starobrněnského kláštera prelát Bařina. Odpolední cvičení žactva a dorostu proběhlo za krásného počasí: žáčky 2.880, žáci 3.520, dorostenky 2.140 a dorostenci 2.704. Sestavy byly zacvičeny hbitě a s chutí, nástupy provedeny velmi dobře. Dobrý začátek sletu byl učiněn.
Hlavní sletové dny 12. - 15. srpna 1922
Hlavním sletovým dnům předcházely dva dny vítání zahraničních hostů, delegací a výprav cvičenců. Přijeli k nám bratři z Jugoslávie, Slovinci a Chorvati v počtu 1.200 osob, Francouzi 600, Belgičané 440, Švýcaři a Katoličtí sokoli z Ameriky. Jihoslované jeli přes Vídeň do Brna, ostatní přijeli ze západu přes Prahu, kde se večer uskutečnila v Žofínském sále akademie. Vystoupila družstva z Prahy spolu s gymnasty z Francie, Švýcarska, Belgie a sokoly z Ameriky. Ze Slovenska přijely 4 zvláštní vlaky v čele s poslancem A. Hlinkou, s belgickou výpravou přijel i prezident Mezinárodní unie katolických gymnastů Felix van der Kerchove. Celkový počet zahraničních hostů byl odhadnut na 2.400 osob.
Sobota 12. srpna již byla součástí sletových slavností. Začaly mezinárodní závody gymnastů a odpoledne konány zkoušky cvičenců. Ve velké dvoraně Besedního domu se konal manifestační sjezd katolického studenstva za účasti 3.000 studentů. Večer byla v Městském divadle hudebně - tělocvičná akademie.
Neděle 13. srpna byla hlavním sletovým dnem. Byl pěkný slunný den a vydařil se po všech stránkách. K osmé hodině lemovaly již chodníky města davy lidu a očekávaly průvod orelstva a jeho hostů městem. Před vlastním průvodem šlo 600 orelských legionářů a vojáků s hudbou. Nesměli jít dle rozkazu v průvodě orelském, proto šli před ním. Za tuto účast Jednoty Čs. Obce Legionářské vyloučily tyto legionáře - Orly a Výbor ČOL toto rozhodnutí schválil z důvodu, že "Orelstvo je bojovným šikem politických cílů klerikálních, že nemůže býti současně bojováno za myšlenku pokroku a socialismu a za myšlenku vlády klerikalismu". (Legionář směr, 9/9 1922, str. 18)
Před půl devátou vyšel vlastní průvod, půl druhé hodiny procházel trasou od Lužánek náměstím Svobody, kolem nádraží, Novými Sady, Starým Brnem na sletiště (dnešní výstaviště). Průvod zahajovalo banderium - na ozdobených koních orli v národních krojích, skupina praporů a dlouhá řada v národních krojích. Za nimi 160 žaček, 180 dorostenek a stejný počet žáků a dorostu.
Následovali zahraniční účastníci. V čele deputace anglických skautek z Londýna, za nimi početná skupina gymnastů a gymnastek z Belgie s korporacemi francouzskými i vlámskými. Francouzi pochodovali v pestrých krojích s výraznými klobouky s pery. Skupina zpestřena prapory a výbornými sbory trubačů. Švýcaři měli bílé kroje se slaměnými klobouky zdobenými peřím. Jihoslované v červených košilích (Chorvati), opálení, byli obrazem své hrdé, skalnaté vlasti. Slovinské dívky svítily zlatými čepci. Dlouhý průvod Jihoslovanů byl nadšeně vítán a pozdravován, bylo jich 1.200. Pokračovaly delegace polská, lužických Srbů, ruská, amerických Katolických sokolů. Mezi zahraniční delegace byli zařazeni i orli z Vídně, které jsme ovšem nikdy za cizince nepovažovali.
Za pestrými delegacemi hostů šel strážní oddíl Orla z bojů na Slovensku a zástupci Podkarpatské Rusi. Tím zahájen průvod orlů československých. V čele jelo ozdobené auto s ministrem Janem Šrámkem, starostou Orla a prezidentem Mezinárodní unie katolických gymnastů Felixem van der Kerchove z Belgie. Následovala ústřední rada, vedená náčelníkem Čs. Orla br. Přikrylem, za ní v osmistupech orli a orlice podle zemí a žup: Slovensko, Čechy, Morava se Slezskem, ostravští havíři šli s kahany a bílými a černými chocholy na kloboucích.
Před hotelem Padowetz u nádraží byli na terase shromážděni význační hosté sletu: papežský nuncius Micara, zástupce pres. T.G. Masaryka ministr Dolanský, arcibiskup olomoucký C.A. Stojan, ministři, biskupové, poslanci a senátoři ČSL.
Za orelstvem v krojích šly zástupy mužů a žen s odznaky v osmistupech. V průvodě napočítáno 12.000 v orel. krojích a 205 praporů, za nimi 30.000 v šatě občanském. Špalíry podél trasy pochodu odhadnuty na 150.000.
Po příchodu průvodu na sletiště byla sloužena mše sv. arcibiskupem Micarou, apoštolským nunciem. Po mši sv. byl arcibiskupem C.A. Stojanem posvěcen ústřední prapor Čs. Orla, umělecké dílo Jana Koehlera, zhotovené v dílně br. Wernera. Po svěcení praporů složilo orelstvo slib zdvižením pravice a hromovým "Slibujeme!" Hymnou naší a papežskou skončily dopolední slavnosti.
Nedělní odpoledne bylo vyvrcholením sletu. Devadesát tisíc diváků obsadilo tribuny. Šetinovy fanfáry ohlásily začátek cvičení. Mohutným potleskem je vítalo 3.100 sester, které po složitém nástupu provedly dobře i svá cvičení s hudbou Šetinovou.
Následovalo cvičení 30 družstev na nářadí. 72 Jihoslovanů předvedlo velmi náročné a složité cviky. 140 vojáků nastoupilo ke cvičení s puškami. Po nich se střídala vystoupení 5 družstev belgických, družstvo švýcarské, vystoupení 150 Francouzů a družstvo alsaské.
Zlatým hřebem neděle a celého sletu bylo vystoupení mužů. 3.850 členů zdařilým nástupem zaplnilo plochu sletiště a přesně a radostně provedená prostná s hudbou Šetinovou nadchla naplněné hlediště.
Slet se vydařil. Večer se konala v Besedním domě zdařilá akademie Slováků. Třetí sletový den v pondělí 14. srpna se odpoledne konalo cvičení studentstva. Večer se v Městském divadle konala mezinárodní tělocvičná akademie. Vystoupili Francouzi, Slovinské orlice, Švýcaři, Belgičanky, Chorvati, Slovinci a Katol. sokolové z Ameriky. Z našich vystoupili bratři a sestry z Vyškova a chovanky učitelského ústavu z Řepčína u Olomouce. Úspěch akademie byl obrovský.
Již dopoledne skončily nářaďové a lehkoatletické závody. Čtvrtý sletový den v úterý 15. srpna patřil národopisu - lidovým krojům a obyčejům. Téměř hodinový průvod šel toutéž cestou jako v neděli. Čelo průvodu tvořila dvě auta, cyklisté, banderium 51 jezdců, četa vojáků, 22 Jánošíků z Těrchové, kroje z jihoslovanské Bosny, 18 krojů z Podkarpatské Rusi. Za nimi 1.500 žen a 1.200 mužů v národních krojích z celé republiky za doprovodu 23 kapel v krojích. Převládaly kroje z Moravy. Pozornost budili horníci z Ostravy ve slavnostních krojích. Za národními kroji kráčelo 1.000 orlic a 1.720 mužů v orelských krojích. Z terasy u nádraží sledovali průvod zahraniční hosté a hodnostáři s papežským nunciem Micarou a ministrem Šrámkem.
Na stadionu sloužil mši svatou arcibiskup Micara. Odpoledne bylo věnováno ukázkám lidových zvyků. Předvedly je soubory orelské i zahraniční: slovácké královničky, dosloužená, fašank, šlahačka, hody pod májí, šlapanské právo, svatba z Hustopečska, hody z Líšně, vše v pravých lidových krojích ze všech krajů naší vlasti.
Po přestávce nastoupilo 2.000 mužů k prostný